Venkovanky – rozhovor s prevádzkovateľkami bytovej reštaurácie

Chceli by sme vám priblížiť fungovanie bytových reštaurácii, preto sme položili pár otázok za Vás majiteľkám bytovej reštaurácie Venkovanky, ktoré sa podelili s cennými skúsenosťami s ich dlhoročnej prevádzky.

Mohli by ste nám stručne popísať klady a zápory takéhoto druhu pohostenia pre hostí?

M: Za pravé asi problém vystrnadit rodinu na celou sobotu, a to ještě přes noc z domu. Tak aby byl dům volný a my se mohly věnovat vaření a dekorování celé večeře. Další je pak ten čas – rozvrhnout si kdy co uvařit, aby to všechno na sebe navazovalo a pak to hostům nešlo na stůl studený. A klady? Když je to za námi a dáme nohy nahoru a máme pocit, že jsme to nějak zvládly.

J: Klady: Noví lidé, nová jídla, popularita (jsme dost slavné). Zápory: Noví lidé, nová jídla, popularita 😊….dělám si legraci…

Viete si predstaviť, že by v našej “československej spoločnosti“ fungoval takýto druh pohostenia vo väčšom rozsahu?

M: O tom jsme nikdy nepřemýšlely. Zaujal nás tento koncept, a právě se nám na něm líbilo, že to je něco nového a neznámého. Možná kdyby se to stalo masovou zábavou, tak už by to ztratilo to svoje kouzlo. Ale třeba taky ne. Těžko říct.

J: Když si to zkusím představit, dělá se mi mdlo… Kouzlo svobody je pryč, jen závazek, dřina, pot… Za mě ne.

Čo Vás viedlo k tomu, že ste začali organizovať pohostenie pre “cudzích” ľudí?

M: Baví nás vařit. Na tom se asi shodneme obě. Baví nás zkoušet nové recepty, které na našich rodinách těžko vyzkoušíme – jsou dost konzervativní – hlavně děti. Mě baví noví lidé a něco se o nich dozvědět a jsem trochu exhibicionista s trémou. – nevím, co ty Jíťo?

J: Jíťa souhlasí s Magdou

Ako často organizujete pohostenie pre svojich hostí?

M: Vzhledem k tomu, že večeře pořádáme u jedné z nás v obyváku, tak moc často nevaříme. Ze začátku jsme chtěly do roka uspořádat čtyři večeře podle ročních období, ale jsme teď rády, že se uskuteční alespoň dvě do roka.

J: Původní plány čtyř večeří se smrskly do dvou s odřenýma ušima… Je to dost náročná legrace pro dvě mámy od dětí. Jen vyhnat rodinu (Magdy) na mráz, hladové a zkřehlé je oknem krmit tím, co se nepovedlo chce silné nervy.

Máte nejakú zábavnú príhodu zo zorganizovanej hostiny?

M: Co myslíte, že například jedna z nás s některým z chodů zakopla a vylila obsah talíře jednomu z hostů na hlavu? Naštěstí takové trapasy jsme ještě nezažily a zábavné příhody? Někdy jsme z té večeře tak vynervované, že máme pocit, jako by to za nás uvařil někdo jiný a u stolu s hosty seděly naše dublérky.

J: No Magdě se to asi vtipné nezdálo, ale měly jsme hosty, kteří nechtěli odejít.. Takže zatím co já už doma ležela s nohama nahoře, Magdu bavili nesmírně milí hosté, téměř do bílého rána.

M: A já slušně vychovaná, jsem do posledního dechu byla tou správnou hostitelkou. Je vidět, že se asi hostům u nás líbí – popřemýšlíme asi i o místnosti na přespání. 😊

Ak by ste mohli dať naším hostiteľom nejaké užitočné rady, aké by to boli?

M: Myslím, že nejsme úplně oprávněné dávat nějaké rady. Asi stačí, že když vás baví vařit a nebojíte se své amatérské neumění předvést cizím lidem, tak do toho jděte. Ono to zas tak není úplně o tom jídle, jako spíš o tom se potkat a poznat někoho nového v netradičním prostředí. Což cizí obyvák asi je.

J: Bez komentáře… nebo možná přece jen: Máte-li touhu, něco podnikat, tak jen do toho!